Zámek nad Jizerou

Zámek Zvířetice, obklopen zahradami a vinicemi, tvořil uzavřený komplex palácových křídel, spojených vnitřními chodbami a arkádovými ochozy po celém obvodu.

Starý palác, nejstarší část původního hradu, byl zcela přestaven v renesančním stylu. Na něj navazoval palác pozdně gotický z konce 14. století s typickými kolmo umístěnými střechami. Hlavní reprezentativní budovou zámku byl renesanční palác z konce 16. století umístěný podél příkopu. Arkádová chodba při zámecké věži tvořila spojnici mezi ním a severním křídlem směřujícím ke kapli.

Zámecké proměny

Dominantou zámku se stala původní severní hradební věž, nadstavená o dvě patra a zakončená pravděpodobně cibulovitou bání. V jejím posledním patře se nacházel hodinový stroj s ciferníky směřujícími do třech světových stran. Druhá z  hradních věží při protilehlé straně příkopu zanikla a byla přeměněna v opěrné pilíře zámeckých budov. V souvislosti se zámeckou přestavbou byla také zrušena původní gotická brána při druhé věži a nový vchod probourán na současném místě při věži hlavní.

Uprostřed zámeckého nádvoří se nacházela původní studna, zakončená nyní pravděpodobně ozdobnou kovovou mříží, k tomu ještě kašna tesaná z šestnácti dubových kmenů.

Hospodářské zázemí zámku tvořilo předhradí, v jehož prostoru stála sladovna pivovaru, fungujícím ve sklepích starého paláce, a velké kamenné stáje. Nacházela se zde také pravděpodobně menší zahrádka a zahradní altán.

Zlatá éra baroka

Za Ferdinanda z Valdštejna byla roku 1653 vystavěna barokní kaple v severovýchodním nároží, která byla završením stavebního vývoje zámku. Po jeho brzké smrti přebírá vládu v panství Zvířetickém vdova hraběnka Marie Eleonora, za jejíž vlády zažívají Zvířetice období svého vrcholného rozkvětu. Hraběnka Eleonora zakládá velkou zahradu před zámkem a nechává sepsat urbář obsahující slovní popisem celého zámku, díky němuž můžeme i dnes určit umístění a účel většiny místností současné zříceniny.

Labutí píseň

Po Eleonořině smrti roku 1683 zakládá její syn Arnošt Josef ještě unikátní barokní jízdárnu v Podhradí pro drezůru valdštejnských hřebců. Význam Zvířetic se však již v těchto a především následujících desetiletích postupně ztrácí, neboť rod Valdštejnů se stěhuje na pohodlnější a moderní zámek v Mnichově Hradišti.

 

Roku 1693 dochází k prvnímu požáru zámku, po němž byl areál ještě částečně opraven. O třicet let později, 15. září 1720, zachvátil Zvířetice po úderu blesku do věže druhý, tentokrát zničující požár, který znamenal již definitivní zkázu dávného sídla. Zvířetice začínají chátrat a stávají se zdrojem stavebního kamene pro obyvatele okolních vsí.

<< Gotický hrad

>> Zřícenina v krajině